Eliška Švajdová

Eliška Švajdová (Jandová) u nás studium zakončila v roce 2016, kdy získala titul Bc. v oboru Podniková ekonomika a management provozu. Během studia byla aktivní členkou Studentské unie Škoda Auto Vysoké školy, se kterou organizovala řadu akcí a aktivit pro studenty.

Již při studiu začala pracovat ve Škoda Auto – nejprve jako nákupčí, později jako SVP expert a nakonec jako specialistka výběru dodavatelů ve vývoji.

Více než před rokem s manželem opustili jistotu zaměstnání, založili blog Švajďáci na cestách a vydali se poznávat krásy celého světa. Společně procestovali již mnoho zemí. Sledovat je můžete na facebooku Happy Team Travel Blog/ Švajďáci na cestách nebo na Instagramu. Pravidelně také píší cestopis pro cestolet.cz.

Co Vás konkrétně motivovalo k přihlášení na Škoda Auto Vysokou školu (dále ŠAVŠ)?

Vystudovala jsem střední průmyslovou školu se zaměřením na ekonomiku, tudíž jsem se v „mezioborovém prostředí” vyskytovala, a pokračovat tímto směrem se mi zdálo jako dobrá volba. Spojení techniky s ekonomikou mi vždy bylo blízké a přesně toto spojení Škoda Auto Vysoká škola nabízela. Též mě lákala vidina získání práce ve Škoda Auto a.s.

Nastartovala se Vaše kariéra již během studia?

Ano, již během studia jsem díky svému spolužákovi Adamu Bažantovi získala tip na praktikantskou pozici v oblasti nákupu, která mě velice lákala. Po absolvování dvou pohovorů jsem na oddělení interiéru nastoupila jako praktikantka a po třech měsících přímo jako nákupčí. Z tohoto oddělení jsem si odnesla spoustu cenných lekcí a rad, které využívám v podstatě do dneška.

Je nějaký předmět či vyučující, na kterého ráda vzpomínáte?

Na všechny vyučující vzpomínám zpětně velice ráda. Nejvíce mi však v paměti utkvěli tři vyučující. Paní docentka Bokšová s jejím neskutečným nasazením, kterým se snaží studentům vštípit účetnictví do hlavy, pan docent Štrach svými nezapomenutelnými přednáškami v předmětu Základy managementu a paní doktorka Dvořáková s předměty mikroekonomie a makroekonomie, které mě ve snu straší snad i dnes. Složit zkoušku z těchto dvou předmětů dá nejednomu studentovi pořádně zabrat.

Máte nějakou pikantní historku ze studentského života na ŠAVŠ, o kterou se s námi můžete podělit?

Pikantních historek mám samozřejmě několik. Bohužel jen málo z nich je publikovatelných. O jednu se s vámi přeci jen podělím. Když jsem byla ve druhém ročníku, o prázdninách přijížděli zahraniční studenti na letní školu. Jeden den jsme u Ježka, což byly tehdy takové menší studentské koleje, měli párty, při které jeden z výměnných studentů nechtěně rozbil židli. Samozřejmě se vše dělo v pozdních nočních hodinách a někdo ze sousedních domů na nás zavolal policii kvůli rušení nočního klidu. Druhý den jsem se v místních novinách dočetla o divoké párty studentů, při které se rozbíjel nábytek, a vzduchem létalo peří z peřin. Celý článek byl velice přibarvený a další den jsme měli ve škole co vysvětlovat. Nicméně student židli zaplatil a nyní z toho není nic jiného než dobrá historka. Též jsem si z této akce vzala ponaučení, že média si věci velice rádi přikreslují.

Během studia jste byla aktivní v organizaci mimoškolních aktivit pro studenty (v rámci tehdy fungující Studentské unie) – co vše jste pro studenty se Studentskou unií organizovala? Co byste doporučila studentům, kteří by se chtěli pustit do podobných aktivit?

S unií jsme se snažili studentský život trochu obohatit. Pořádali jsme jak aktivity, které studenty při studiu podporovaly, jako například doučování anglického či německého jazyka, tak aktivity, při kterých se studenti mohli odreagovat jako například volejbal, fotbal, různé tematické večírky či Majáles. 

Pokud mají studenti námět na některou z aktivit, kterou by chtěli při studiu provozovat, určitě je potřeba se nebát a přijít se do školy zeptat (pozn. redakce: pokud se jedná o sportovní aktivitu, pak do USK, pokud se jedná o aktivitu jiného rázu, pak na marketingové oddělení). Tímto způsobem vlastně vznikl podnět Majálesu.

S manželem jste aktuálně již více než rok na cestách. Kde se vzal impuls opustit jistotu zaměstnání a vydat se na cestu kolem světa? Jaké země jste již navštívili a kam se ještě chystáte? Je složité cestovat během aktuální situace spojené s pandemií Covid-19?

Cesta kolem světa a zjistit, jak to vlastně ve světě funguje, bylo vždycky mým snem, který jsem si po ukončení studia chtěla splnit. Tou dobou jsem již ale měla zaměstnání a sama jsem do takovéto velké cesty jít nechtěla. S manželem toto rozhodnutí bylo jednodušší, oba totiž milujeme cestování. Slovo dalo slovo a nakonec jsme se do tohoto bláznivého snu pustili společně. Byl to pro mě velký krok vzdát se jistoty zaměstnání a pustit se do nejistého cestování, můžu ale říct, že nelituji ani jednoho dne, co jsme na cestě.

Během naší cesty jsme zatím navštívili jižní Evropu, půl roku jsme strávili v Indii, měsíc v Nepálu, kde jsme se procházeli kolem Anapuren, měsíc v Myanmaru, pár dní v Laosu, odkud jsme se kvůli začínající situaci s koronavirem raději velice rychle přesunuli do sousedního Thajska, kde jsme nakonec strávili též skoro půl roku.

Samozřejmě cestování spojené s aktuální situací ve světě není nejjednodušší, mnoho zemí je pro turisty zavřeno. My jsme naštěstí začátky této krize přečkali v Thajsku, kde vir zaútočil skoro nejméně. Jelikož jako cestovatelé nedokážeme zůstat na jednom místě moc dlouho, i v době krize jsme se rozhodli dále cestovat. V té době to bylo s hromadnou dopravou v Thajsku velice složité, a tak jsme koupili nejlevnější kola a vydali se ze severu Thajska až dolů na ostrov Koh Samui. Při této cestě jsme ujeli 1300 km a poznali tak pravé Thajsko na vlastní kůži. Můžu říct, že milejší a nápomocnější lidi jsme snad ještě nepotkali.

Bohužel jsme ale museli Thajsko opustit a naše plány pokračovat v cestě po Asii byly díky zavřeným hranicím neuskutečnitelné, a tak jsme se rozhodli pro cestu do Ameriky. Zde si chceme pořídit dodávku a projet s ní západní pobřeží. Dále bychom se chtěli vydat do Mexika a pokračovat na jih. Jak ale naše cesta bude pokračovat, to se uvidí, jak nám to situace dovolí. Nicméně domů se ještě vracet nechceme a rádi bychom v cestě pokračovali, dokud nás cestování neomrzí.

Co byste ŠAVŠ popřála do dalších let?

ŠAVŠ bych velice ráda popřála spoustu dalších let fungování a hlavně dobré vyučující a pilné studenty a mnoho úspěšných absolventů. Doufám, že i nadále zůstane studentům na blízku tak, jako to bylo v době mého studia. Vím o hodně školách, kde jsou studenti pouze číslem. V případě ŠAVŠ tomu tak ale není. Vyučující znají své studenty jménem, což se mi na ŠAVŠ velice líbí. Nikdy se mi při studiu nestalo, že by si na mě vyučující nenašel chvilku či neodpověděl na email. Doufám, že tímto směrem půjde ŠAVŠ dále.