16.04.2025
Ing. Šárka Dvořáková, Ph.D., členka katedry ekonomie a práva v rozhovoru vzpomíná na své začátky spojené se svým působením na Škoda Auto Vysoké školy. Jaké jsou její vzpomínky, jaké nezapomenutelné zážitky, co jí působení na ŠAVŠ přináší do osobního života, a jak by školu charakterizovala jedním slovem?
Přečtěte si zajímavý rozhovor!
Od jakého roku jste součástí ŠAVŠ a na jaké pozici jste na škole za její existence pracovala?
Celková doba mojí výuky odborných ekonomických předmětů je delší než samotná existence vysoké školy. Již od roku 1998 jsem je vyučovala na Vyšší odborné škole průmyslových obchodníků (VOŠ PO) v prostorách Středního odborného učiliště Škoda Auto. Tato VOŠ PO se po změně zákona o vysokých školách akreditovala na vysokou školu a od roku 2000 se začala psát historie ŠAVŠ. Postupně jsem se specializovala na výuku předmětů MAKROEKONOMIE a MIKROEKONOMIE na bakalářském stupni studia. Začínala jsem vedením odborných seminářů – cvičení – v uvedených předmětech. Postupně jsem převzala i přednášky od pana profesora Krafta z Technické univerzity v Liberci. V prvních letech existence ŠAVŠ přednášel uvedené předměty výhradně pan profesor, a právě on byl také vedoucím katedry ekonomie na ŠAVŠ. V té době jsem již měla ukončené třísemestrální doplňující pedagogické studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení doktorského studia a získání titulu Ph.D. jsem se stala na několik let vedoucí katedry ekonomie na ŠAVŠ. Později došlo k určitým reorganizacím, vznikl Institut ekonomie a práva na ŠAVŠ a stala jsem se jeho členkou. Tento institut byl po několika letech opět změněn na dnešní katedru ekonomie a práva, kde působím dosud.
Jaké se Vám vybaví vzpomínky na úplné začátky Škoda Auto Vysoké školy?
Byla to doba objevování, nadšení a časově velmi náročné práce. Autorkou celého projektu vznikající ŠAVŠ byla Alena Chromcová, která myšlenku akreditace vyšší odborné školy na školu vysokou prosadila a obhájila nejprve před členy představenstva firmy Škoda Auto a později celý hotový projekt na ministerstvu školství. ŠAVŠ vznikala postupně díky spolupráci s docenty a profesory z tehdejší Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci. Pravidelně jsme jezdili do Liberce pro jejich rady, doporučení a schválení dílčích kroků. Nově vznikaly sylaby jednotlivých předmětů, studijní a zkouškový řád, přehledy o materiálním, finančním nebo personálním zabezpečení projektu ŠAVŠ atd.
První přijímací řízení ke studiu na ŠAVŠ bylo pro nás jakýmsi svátkem, završením té spousty práce, která mu předcházela. Vzpomínám si, jak jsme všichni pomáhali paní sekretářce skládat vytištěná rozhodnutí o přijetí ke studiu, vkládali je do obálek, lepili vytištěné adresy… Nešli jsme domů, dokud nebylo hotovo. Tato jediná osoba zastávala funkci dnešního studijního oddělení ŠAVŠ i práci asistentky na rektorátu. To bylo ještě v učebnách a kancelářích učiliště firmy Škoda Auto, později jsme se přestěhovali do nově zrekonstruovaných a pro potřeby ŠAVŠ vybavených prostor v samostatném křídle budovy 6. základní školy v Mladé Boleslavi. Bylo nás poměrně málo, jak pedagogů a nepedagogických pracovníků, tak i studentů. Velmi dobře jsme se navzájem znali nejen jménem, ale opravdu bylo možné uplatňovat individuální přístup k jednotlivým studentům.
Dalším „svátkem“ byla historicky první slavnostní imatrikulace studentů, naše první oblékání do talárů… Konala se v Muzeu Škoda Auto. Nezapomenutelná je pro mě také promoce prvních absolventů (tehdy pouze bakalářů) školy.
Jaká byla tehdejší vize školy?
Na tuto otázku mohu odpovědět poměrně přesně, mnohokrát to bylo uvedeno v různých dílčích přípravných materiálech projektu ŠAVŠ – šlo o soukromou vysokou školu s profesně zaměřeným bakalářským studijním programem. Studium trvalo sedm semestrů, z toho v pátém semestru studenti absolvovali souvislou odbornou praxi na vybraném oddělení firmy Škoda Auto nebo v jiné firmě, kterou si sami zvolili. Odtud čerpali témata svých budoucích bakalářských prací a získávali kontakty na odborné konzultanty k nim. Nezřídka studenti na základě osobních kontaktů získaných v průběhu své praxe nastoupili po ukončení studia do svého prvního pracovního poměru právě na tato oddělení.
Absolventi ŠAVŠ měli možnost ucházet se o volné pracovní místo ve Škoda Auto přes interní burzu práce, měli tedy přednost před uchazeči o místo tzv. zvenčí. Profil absolventa byl vymyšlen podle potřeb praxe – absolvent ŠAVŠ měl být ekonomem vybaveným znalostmi z technických oborů (proto byly zařazeny předměty „Základy automobilové techniky“, „Strojírenská technologie“ aj.) a měl zvládnout komunikaci ve dvou světových jazycích – angličtině a němčině.
Co Vám práce na této škole dala na osobní nebo profesní úrovni?
Díky práci na ŠAVŠ jsem se setkala a setkávám s celou řadou milých a zajímavých lidí, někteří z nich patří do mého života i poté, co ze školy odešli. Ráda se s nimi potkávám. Po dobu více než dvaceti pěti let jsem díky svojí práci nepřetržitě nucena na sobě pracovat v mnoha směrech. To je určitě pro každého člověka zdravé a potřebné. Počínaje nutností dosáhnout alespoň nižšího vědeckého titulu absolvováním doktorského studia, přes potřebu používat stále nové a nové možnosti informačních technologií, až např. po nutnost pracovat – vyučovat prostřednictvím MS-Teams a pořizovat videonahrávky přednášek a cvičení. Je pravda, že z podobných věcí má člověk nejprve obavu a necítí se komfortně, ale o to větší radost potom má, když počáteční obavy a nechuť překoná. Přiznám se, že nemám ráda často nadužívané termíny jako „výzva“ nebo „posouvání se vpřed“, ale právě toto mám na mysli.
Velmi často se mi stává, že mě někdo ze studentů nebo studentek, ať už současných nebo bývalých, z dálky s úsměvem zdraví třeba na ulici. Je příjemné si s nimi chvíli popovídat. A to je možné zažívat jen díky práci na ŠAVŠ.
Které změny vnímáte jako nejzásadnější ve vývoji školy během těchto 25 let?
Je jich celá řada. Nechci je hodnotit podle toho, zda to byly změny vždy jen k lepšímu. Navíc by to byl jen můj čistě subjektivní názor. A je také pravda, že pokud je nějaká změna pozitivní pro školu, nemusí být pozitivně vnímána jednotlivcem, který na škole vyučuje. Pokusím se vyjmenovat alespoň příklady těch podle mě nejdůležitějších:
- Stěhování ŠAVŠ z budovy 6. základní školy do nově postavené, moderně vybavené budovy Vzdělávacího centra Na Karmeli v historické části Mladé Boleslavi.
Akreditace magisterského studia na ŠAVŠ.
Vyčlenění ŠAVŠ z firmy Škoda Auto, vznik ŠAVŠ, o.p.s. (obecně prospěšné společnosti) a pro dřívější zaměstnance firmy Škoda Auto přechod pod ŠAVŠ, o.p.s.
Akreditace výuky v anglickém jazyce a s tím spojený rostoucí počet studentů ze zahraničí.
Získání certifikátu ACBSP, který studentům ŠAVŠ umožňuje pokračovat ve studiu na zahraničních univerzitách.
Založení pobočky ŠAVŠ v Praze.
Postupný odklon od spolupráce s Technickou univerzitou v Liberci, nově rostoucí vazby na Vysokou školu ekonomickou v Praze a později spolupráce s ostravskými odborníky v oboru logistiky.
Máte nějaké nezapomenutelné zážitky spojené s Vaší prací na škole?
Zážitků je tolik, že by vydaly na samostatnou knihu. Důležité je, že podle mého názoru, tedy pro mě, převažují zážitky pozitivně vnímané, příjemné, někdy i veselé a vtipné. A to s kolegyněmi, s kolegy, se studentkami i studenty.
Jak si představujete školu za dalších 25 let?
Taková otázka u mě vzbuzuje úsměv vzhledem k tomu, že za 25 let budu (a doufám a věřím, že budu) v takovém věku, kterého se nemalá část lidí nedožije.
Vše kolem nás se vyvíjí a mění tak závratným a zrychlujícím se tempem, že si opravdu nedokážu představit ŠAVŠ a studium i práci na ní za dalších 25 let.
Pokud byste mohla popsat Škoda Auto Vysokou školu jedním slovem, jaké by to bylo?
To je také poměrně složité, vystihnout ŠAVŠ jedním slovem. Pomohu si tím, že uvedu více slov podle toho, jak jsem vnímala běh života školy: VÝZVA – NÁROČNOST – JEDINEČNOST – RADOST…… až po slovo, které by vystihovalo situaci za několik málo let – MÁVÁM.