02.10.2024
Závod Gumbalkan je poloorientační nezávodní offroadový roadtrip jižní Evropou auty s pořizovací cenou do 25 tisíc korun. Ten, kterého se v letošním roce zúčastnil v tým ŠAVŠci se konal v termínu od 23. do 31. srpna 2024. Soutěžící při něm najeli 4 631 km a navštívili Polsko, Slovensko, Maďarsko s cílem v Rumunsku.
Jak vnímali členové týmu ŠAVŠci přípravu na závod? Jaký závod byl, jaké nástrahy překonali a jaké si z něho odnášejí zážitky? Přečtěte si jejich příběh z cesty do Rumunska a zpět nebo se s částí posádky setkejte osobně 10. 10. 2024 od 11:15 v atriu u vystaveného modelu vozu. Ema Hrubešová a Ondřej Hron se s Vámi podělí o reálné zážitky a povypráví o dobrodružství v rámci soutěže Gumbalkan!
Jsou okamžiky, kdy k tomu, aby se něco dalo do pohybu, stačí jediná myšlenka. Jeden rozhovor, který dokáže rozpoutat lavinu událostí. Pro mne, Ondru a Emu, došlo k jednomu takovému rozhovoru během minulého školního Halloweenu. Ten den se zrodil nápad zúčastnit se společně polo orientačního závodu Gumbalkan. Co následovalo, by bylo ve filmu zpracované nejspíš jako montáž brainstormingů, plánování, a podobné zábavy. Někde v procesu příprav nás napadlo, že tím, že se celá akce točí kolem aut, tak je to vlastně skvělá příležitost se něčemu přiučit. Došlo k pár schůzkám se zástupci školy, a tým ŠAVŠci a projekt Gumbalkan, byli oficiálně na světě.
Co následovalo, by vydalo na čtyři články. Spousta schůzek se sponzory, dolaďování a přizpůsobování auta, až po samotné barvení a designování. Už toto samo o sobě přinášelo velkou výzvu a věřím že pro nás všechny to přineslo spoustu nových zkušeností. Tvoření harmonogramu projektu, už zmíněné meetingy se sponzory a jejich samotné shánění, až po samou práci na autě. Ale to největší dobrodružství, nás teprve čekalo.
Závod začal v sobotu, ale pro nás už vlastně v pátek večer, kdy jsme vyrazili směr Beskydy. Když jsme dorazili, rozbili jsme tábor, a čekali na ráno. Co jsme tou dobou ještě nevěděli, bylo to, že se jednalo na týden o poslední relativně klidnou noc.
V sobotu jsme vstali, a s úderem jedenácté hodiny vyrazili za dobrodružstvím. První den jsme si dali za cíl dojet alespoň za Rumunské hranice. Jak už víte, nebyli jsme na to sami, neboť společně s námi jeli ve skupině další dva týmy z naší školy, Adam Rejl a Radim Záležák se svojí Toyotou Čelikou, a Honza Karel a Tadeáš Herentin s Daewoo Matiz, zvaným Šakal. Původně to vypadalo jako relativně klidný první úsek cesty, ale to pouze do chvíle, než jsme dorazili na Rumunské hranice, kde si k našemu velkému překvapení nechali kluky v Šakalovi až do druhého rána. I když, druhé ráno je silně nepřesné pojmenování, vzhledem k tomu že na zmíněné hranice jsme dorazili zhruba v pět hodin ráno v neděli. A tak jsme první oficiální přespání vyřešili rozbalenou karimatkou na parkovišti vedle auta.
Následující dny už byly ve znamení překovávání terénních cest. Na Instagramu jste možná zaznamenali naše polní úpravy, sestávající z Ramseyho krytky (neboli pekáče z prodejny Kik připevněného na spodek auta jakožto kryt olejové vany), nebo wimbledonskou úpravu tlumičů (neboli tenisáky v tlumičích na zmírnění nárazů při projíždění terénem).
Opět, popsat vše co jsme za ten týden zažili se v jednom jediném článku skutečně snad ani nedá. A ve výsledku, spoustu z toho můžete vidět ještě stále na školním Instagramu. Skutečností ale je, že ne vždy to bylo jednoduché. Například to, že se nám celou cestu jet bez výměny kola, až na poslední den pochopitelně. A kde jinde než v nejužší části lesa, kde nás nebylo možné objet. Ale, i díky vědomí že blokujeme další soutěžící, se nám v bahně na lesní cestě podařilo kolo vyměnit v čase, za který by se ani ve Formuli nemuseli stydět.
Ve výsledku je potřeba se na tento závod podívat ne pouze jako na samotnou cestu. Ano, Rumunsko je opravdu nádherná země, viděli jsme medvědy, nádherné hory, zažili jsme trochu toho Urban Exploringu, ochutnaly místní speciality, a spali všude možně, pod stanem, pod hvězdami, na pláži, i na prázdném parkovišti. Ale jak říkám, bylo toho mnohem více. Ty měsíce příprav, schůzek, hlídání termínů a rozpočtu, plánování, to všechno k našemu Gumbalkanu patřilo také. Získali jsme všichni spoustu nových zkušeností, ať už z pohledu projektového řízení, samotné technické práci na autě, či krizového managementu. Jsem za všechny tyto zkušenosti obrovsky vděčný, a už se nemohu dočkat, co přinese Gumbalkán příští rok.
Za tým ŠAVŠci Ema Hrubešová, Míra Landa a Ondra Hron
