12.03.2025
Studentka Škoda Auto Vysoké školy Tereza Mazancová získala společně s ženským hokejovým týmem zlato na 32. ročníku Zimních univerzitních her v Torině. Od vedení Škoda Auto Vysoké školy převzala od rektora Ondřeje Krejcara a od prorektora pro studijní záležitosti a řízení kvality Petra Šulce stipendium za reprezentaci.
Jaké to bylo reprezentovat svou zemi, jaká byla atmosféra, jaký nejemotivnější zážitek, a jaké má další hokejové ambice? Přečtěte celý rozhovor, kde se vše dozvíte.
Jaké to bylo reprezentovat svou zemi na zimních univerzitních hrách v hokeji?
Pokaždé je to velká čest a zároveň skvělý pocit, zvlášť když se to podaří dovést do tak úspěšného konce. Stejně tak tomu bylo i na zimní Univerziádě před dvěma lety, kdy jsme s holkami získaly bronz.
Jak dlouho jste se s týmem připravovali a jak příprava probíhala?
Vzhledem k finální podobě sestavy, kde byly většina holek z České ženské extraligy, především ze dvou týmů, Příbrami a Karviné, kde většina holek byla právě z Příbrami, se dá říct, že jsme v podstatě trénovaly celou sezonu spolu. Také jsme si spolu s většinou prošly juniorskými ženskými reprezentacemi a odehrály desítky zápasů na mezinárodní úrovni. Co se týče vlastní akce, měly jsme dva společné tréninky v Liberci, pak jsme přeletěly do Itálie, kde jsme stihly ještě dva tréninky před prvním utkáním proti USA.
Jaká byla cesta k vítězství – které zápasy byly nejtěžší?
Tady musím přiznat, že jsme si nejdřív moc nevěřily a lidé kolem ženského hokeje od nás taky nejspíš žádné velké výsledky neočekávali. Jenže se nám sešla dobrá parta. Nejtěžším soupeřem byly bezesporu Kanaďanky, ale důležité byly i zápasy s USA a Japonskem.
Jak bys popsala atmosféru olympijských her?
Měly jsme super atmosféru v kabině a trenéři nás opravdu podporovali. Musím říct, že náš první úspěšný zápas na turnaji proti USA nás hodně nakopl do celého turnaje. Čím dál jsme se probojovávaly, tím víc jsme si věřily a ve finále jsme moc chtěly. Naše motto celého turnaje bylo „Pohodinda“.
Jaký okamžik byl pro tebe nejzásadnější?
Náš výborně odehraný první zápas na turnaji proti USA, který nám zvedl sebevědomí do celého turnaje, a skvělá forma naší brankářky Julie Pejšové, která ve finále opravdu předváděla v brance zázraky.
Jaký to byl pocit, když jste získali zlato?
Byl to pocit euforie a radosti z toho, že se nám podařilo něco, co od nás nikdo nečekal, ale že jsme si splnily i naše dávné předsevzetí, které jsme si daly po prohraném finále na evropském šampionátu U16 ve finském Vierumäki: „Jednou spolu vyhrajeme něco velkého.“ To byl neskutečný pocit.
Jaký je tvůj nejemotivnější zážitek?
Řekla bych, že můj nejemotivnější zážitek byl právě ten okamžik po vítězné brance, když jsme sjely k bráně a ve společném objetí brečely radostí a říkaly si: „Holky, my to sakra dokázaly.“
Jaké jsou tvé další hokejové ambice?
Teď je přede mnou dohrávka extraligy, kdy s Příbramí budeme bojovat o další mistrovský titul. Dále budu na sobě pracovat, abych se dostala i na tu další Univerziádu, což bude pro mě jako ročník 2002 poslední příležitost se účastnit.
Jak zvládáš skloubit vrcholový sport se studiem vysoké školy?
Zatím to s podporou rodiny zvládám a doufám, že to tak půjde i dál.
Terce a celému týmu gratulujeme k získání zlaté medaile a přejeme hodně úspěchů ve sportovním, studentském i osobním životě!
