18.04.2023
"Abych dokázala popsat svoji zkušenost ze studijního pobytu, je třeba začít od začátku. Vždycky jsem chtěla mít zkušenost ze zahraničí a po návratu z Lyonu přemýšlím i o možnosti žití v cizině. Je to nezapomenutelná zkušenost, která mi dala hodně, nejen profesně, ale hlavně lidsky", říká studentka ŠAVŠ Kristína Fajtlová, která strávila zimní semestr studiem ve Francii.
Již na bakalářském studiu jsem chtěla odjet na praktickou stáž do zahraničí, bohužel přišel covid a moje plány nevyšly, musela jsem je tedy odložit na dobu neurčito. Po úspěšném zakončení bakalářského studia, jsem si řekla kdy jindy než teď. Jelikož po škole už čeká práce, kdy jindy budu mít možnost na půl roku odjet do zahraničí a žít tam. Rozhodla jsem se tedy, že vyrazím na dobrodružství. Velice mě překvapilo, že jsem si musela podat přihlášku ještě před zakončením státnic, abych mohla v druhém semestru navazujícího studia odjet. Při rozhodování, kam bych se chtěla vydat, jsem nemusela přemýšlet dlouho. Moje volba byla jasná, Francie. Francii jsem měla ráda už od gymplu, líbil se mi styl života a celkově Francie mě okouzlila. Tudíž pro svůj studijní pobyt jsem se rozhodla pro Lyon. Lyon je malé historické město blízkosti Ženevy. Ideální místo pro mě.
Bohužel již při samotném vyřizování všech potřebných dokumentů pro odjezd, jsem zjistila, že Francouzi mají svoje tempo práce. Jednoduše bych řekla, že mají na všechno svůj čas. Nikam nespěchají, a pokud to není akutní, „ono“ se to nějak udělá. Naštěstí byly všechny dokumenty připravené a teď už nastal čas hledat ubytování, což bylo mnohem těžší, než jsem si myslela. Nejdříve jsem slyšela, že na všechno mám čas a ozvěte se později, bohužel později už bylo pozdě. Dva týdny před odjezdem jsem stále neměla ubytování a začala jsem propadat panice, že budu bydlet pod mostem, kterých mimochodem je v Lyonu spoustu. Avšak jsem přes známé našla ubytování aspoň na měsíc a byla jsem už více v klidu. Myslela jsem si, že najít ubytování na místě bude už mnohem jednoduší, bohužel to byl jeden z mnoho omylů, které jsem během pobytu udělala. Najít ubytování v Lyonu je skoro nemožné, spousta studentů nemá kde bydlet, protože kapacity jsou zde velmi omezené. Avšak já jsem měla štěstí a díky spolužačce, jsem našla pokoj přímo v samotném srdci Lyonu.
Další důležitou věcí, na kterou je třeba myslet je, jak se na dané místo dostat. Všechny letenky v té době byly velmi drahé, tudíž jedinou možnost, jakou jsem měla, bylo letecky z Prahy do Ženevy a poté vlakem do Lyonu. Plán krásný, ale to by letadlo nesmělo mít více jak 4 hodiny zpoždění, tudíž jsem samozřejmě nestihla vlak, na který jsem měla lístek. Říkala jsem si, nevadí, koupím si lístek na místě. Bohužel mi nedošlo, že v Ženevě budu úplně bez internetu a budu muset s těmi velkými kufry hledat místo, kde si mám koupit jízdenku na vlak. Naštěstí vše dobře dopadlo a já už byla konečně v Lyonu. První měsíc jsem bydlela v Craponnu, malé městečko, které je 7 km od Lyonu. Chtěla jsem si objednat taxíka z nádraží, avšak začalo strašně pršet, tudíž získat taxíka bylo skoro nemožné. Musela jsem tedy vzít asi nejdražšího taxíka v Lyonu. V tuto chvíli jsem myslela, že budu brečet a že pojedu domů. Nakonec jsem velmi ráda, že jsem nejela. Začátek byl hodně náročný, ale postupně to bylo lepší a lepší.
První měsíc byl spíše o seznamování s Lyonem a se spolužáky. Během tohoto měsíce jsem zjistila, že jsem byla jediná Češka na celé univerzitě. Občas to bylo náročné, například když někdo něčemu nerozuměl mohl se zeptat člověka ze stejné země, bohužel já tuhle možnost neměla. Nakonec, ale musím uznat, že jsem za to byla vděčná. Musela jsem více mluvit anglicky než všichni ostatní a myslím si, že jsem tím měla zkušenost ještě více autentickou. Za celou dobu pobytu jsem potkala pouze jediného Čecha.
Další zkušenost se týká samotné školy. Jak jsem již psala, že Francouzi jsou trochu jiné nátury, než jsme my Češi, avšak ve škole se to ukázalo ještě více. Všechno jim strašně dlouho trvá. Skoro po dvou měsících v Lyonu jsme konečně dostali studentské karty, které mimo jiné slouží jako karta pro vstup do školy. Bez těchto kartiček se dostat do školy bylo velmi obtížné. Dalším příkladem je, že už uběhl měsíc, co jsem zpátky v České republice a stále nemám výsledky. Tudíž stále nevím, jaké předměty jsem úspěšné splnila a jaké naopak ne. Musím uznat, že fungování této školy bylo jedinou věcí na celém pobytu, kterou hodnotím negativně. Komunikace, prostory, studijní oddělní, nic z toho nefungovalo. Avšak všechno špatné je pro něco dobré. Díky francouzskému tempu práce, jsem se sama trochu zklidnila. Myslím si, že díky této zkušenosti se dokážu nad věcmi nejdříve zamyslet a poté jednat, což je věc, kterou jsem předtím nedělala. Výuka na škole probíhala pouze v anglickém jazyce, což hodnotím pozitivně. Většina vyučujících byla z USA. Během výuky tedy nebyl problém s jazykem. Během semestru jsme především pracovali ve skupinách na projektech a většina předmětů byla zakončena prezentací daného projektu. Myslím si, že bylo velmi užitečné po celou dobu pracovat jenom s jedním týmem na všech předmětech. Již jsme věděli, jak spolu spolupracujeme a bylo to pro mě mnohem jednodušší. Avšak najít společné tempo práce, byl občas obtížné. Ve skupině jsem pracovala s Francouzem, Němcem a Španělkou. Myslím si, že jsme nakonec vše zvládli.
Přesto všechno, jsem v Lyonu zažila hodně dobrého. Lyon je krásné historické město a po měsíci jsem se již necítila jako turista. Jak říkají Francouzi, pokud máte k obědu víno a chodíte nakupovat především na místní trhy, jste skoro Francouz. Uchvátilo mě, jak Francouzi chodí po práci na kávu, na víno, buď posedět s přáteli, anebo jen tak sami. Líbily se mi místní trhy, které byly každý den. Kdy místní především nakupovali od místních farmářů, aby je podpořili, než aby šli do supermarketu. Líbilo se mi, že i když jsem se snažila mizernou francouzštinou mluvit, byli hodně ochotní. Nejvíce jsem si zamilovala francouzskou bagetu a croissant, těm se nikdo nevyrovná. Takže to, že francouzská bageta je kulturním dědictvím UNESCO, s tím plně souhlasím. Během mého pobytu se také hrálo mistrovství světa ve fotbale, což je zážitek sám o sobě. Lidé během zápasů chodili do místních hospod se koukat, popřípadě doma s přáteli, ale poté vyšli všichni do ulici a společně se radovali.
Poznala jsem spoustu skvělých lidí z různých koutů světa. Našla jsem kamarády, se kterými jsem v kontaktu a doufám, že i nadále budu. Naučila jsem se žít v cizím městě. Naučila jsem se, jak být sama se sebou. Naučila jsem se akceptovat kulturní rozdíly. Naučila jsem se denně mluvit anglicky. Myslela jsem, že se naučím mnoho nových slovíček, ale jelikož jsme především mluvili dennodenní angličtinou, moc nových slovíček jsem se nenaučila. Ano, nějaké nová slovíčka jsem se naučila, avšak jsem se naučila především myslet anglicky. Občas jsem si sama říkala, proč v duchu mluvím anglicky. A také doufám, že jsme cizincům přiblížila českou kulturu a některé jsem dokonce naučila, kde se Česká republika nachází.
Celkově hodnotím výjezd jako nejlepší zkušenost, jakou jsem během studia mohla získat.
